NÍZKOENERGETICKÝ RODINNÝ DŮM
Koncept jednopodlažního rodinného domu s jednou bytovou jednotkou 3+1. Čistá užitná plocha domu je cca 125 m2. Dům je výsledkem zužitkování výhod jednoduchých stereo-tomních hemisférických prostor důsledně integrovaných do okolního přírodního prostředí. Při pohledu zvenku je nejvýraznější částí budovy měkká zelená střecha, která překrývá celou budovu a na koncích budovy postupně svahovitě klesá na úroveň okolního terénu. Dům je navržen v nízkoenergetickém standardu.
Projekt nezapírá existenci budovy, ale zdrobňuje její optický význam, uklidňuje její vpád do přírody, a tím pomáhá tišit emoce. Do dnešní defenzivní krajiny patří jako lék!
A co vjemy člověka, vystaveného dobrodiní organického, přátelského stereotomního prostředí?
- Požitek z absence diktátu pravoúhlého prostoru.
- Výzva k objevování, v genech zasutých, vzpomínek na pravěký pobyt v jednoduchosti přírodního prostředí.
- Prožitek ze způsobu života bez omezující tyranie rohových prostorů (kam nikdy nevstoupí lidská noha!)
- Prostředí uvolňující fantazii a zodpovědnost, umožňující volný rozlet vlastního vnímání prostoru a jeho prožitku.
- Dům přináší potřebný psychický klid a odpočinek po celodenním střetu s všudypřítomnou „krabicovou“ realitou v zaměstnání i v zábavě.
Dispoziční uspořádání je podélné, místnosti jsou postupně řazené. Jsou organizovány v řetězci hemisférických dómů – od komplexu obytné (společenské) místnosti s přidruženou kuchyní a spíží, na který navazuje vstupní hala. Za halou je pak blok obou ložnic s příslušenstvím (koupelny, wc). Okna jsou (jako zdroj ztrát tepelné energie) minimalizována, při zachování dostatečného přirozeného osvětlení. Na osvětlení hlavních obytných prostor se podílejí také tři stropní světlíky, které prochází zelenou střechou.
Na vrcholu sférických jednotek vzniká plynulé poetické vlnobití travnatých pahorků – a objekt více než z poloviny mizí a prolíná se volně s přírodou.
Základní konstrukce jednotlivých betonových samonosných „dómů“ je zhotovena metodou nástřiku vyztuženého betonu na „bednění“, vytvořené plasto-textilním povrchem nahuštěného středotlakého balonu. Balon je pak opakovaně použitelný pro další výstavbu.
Výsledkem pobytu v novém nevšedním, ale přátelském prostředí a jeho podvědomém konzumu, je obrovský odpočinek a načerpání dalších sil pro další aktivní pobyt v monotónním, mentálně i biologicky nepřirozeném světě krabic…
z historie:
V 70. a 80.-tých letech se zabýval T. Gussel (USA) pokusy s realizacemi levné verze hemisférického multifunkčního prostoru vzniklého nastříkáním dostatečně silné a pevné vrstvy tuhé tepelně isolační pěny (zevnitř) na povrch nahuštěného vzdušného balonu. Vrstva, silná od 12ti do 20 palců se stala dostatečným nosičem tuhých konstrukcí kruhového prostoru hemisféry (do průměru 12m). Na tento osvědčený experiment (kopule pouze z termální izolace – bez dalšího ztužení) navazoval návrh a realizace úspěšného exponátu lokální výstavy 1982 v USA.